Novinky

Audit vzdělávání

Dne 23. 6. 2014 prošlo mé vzdělávání úspěšným dobrovolným auditem MPSV a Fondem dalšího vzdělávání, p. o.

Domy s pečovatelskou službou II. díl

Tento článek popisuje změny při uzavírání nájemních smluv na byty v domech zvláštního určení (a nejenom při uzavírání smluv), ke kterým dojde 1. listopadu 2011 v souvislosti s novelou občanského zákoníku.

Domy s pečovatelskou službou I. díl

Domy s pečovatelskou službou jsou povětšinou zřizovány obcemi a jsou určeny občanům - seniorům a zdravotně postiženým spoluobčanům. Služby jsou zde poskytovány formou uzavřením nájemní smlouvy a poskytování potřebné pečovatelské služby.

Význam individuálního plánování

Při mém lektorování mi často pečovatelky říkají, že uživatelé o plánování nestojí, že ho nechtějí a že ani ony v něm nevidí smysl. Je to pro ně pouze administrativní zátěž. Pokud dáme na jednu misku vah to pozitivní, co IP uživateli a poskytovateli přineslo a na druhou misku vah to negativní, co je s IP spojené, dostaneme se k zajímavým disproporcím, ze kterých vyplyne, že to negativní, co IP přináší, je větší administrativní a časová zátěž. Ale pozitivní význam je nesporný.

Kniha Pečovatelská služba a individuální plánování

Vychází tolik potřebný praktický průvodce, nebo chcete-li "kuchařka", která usnadní v pečovatelských službách pečovatelkám - klíčovým pracovníkům, sociálním pracovníkům, metodikům kvality a vedoucím pracovníkům individuální plánování. Knihu vydává nakladatelství Grada v týdnu od 30. května 2011.

Vzdělávání v pečovatelských službách

Většina vzdělávání v sociálních službách je určeno všem pracovníkům bez ohledu na to, v jaké službě pracují. Jsem však přesvědčena, že je mnohem efektivnější, pokud je vzdělávání zaměřeno na konkrétní sociální službu, v tomto případě na pečovatelskou službu. Vzdělávání tak může být velmi konkrétní a s podstatně větším praktickým dopadem na výkon práce pečovatelky.

Etický problém - utrpení, smrt a umírání

„Utrpení, smrt a umírání“ – témata tabuizovaná? Jak pro koho! Pro ty, kterých se toto téma bytostně dotýká, pro ty, kteří tímto obdobím prochází, rozhodně ne! Čím to je, že se tolik bojíme nahlas o těchto tématech hovořit? Možná je to tím, že se bojíme připustit, že naše snažení na tomto světě má své limity. Říkáme, že nemáme čas na své nejbližší, že musíme být stále v práci, abychom uživili své rodiny, že nám chybí v domácnosti myčka, že potřebujeme nové auto, že musíme dělat spoustu věcí, abychom dokázali držet krok se světem úspěšných a mladých, nemáme čas hrát si se svými dětmi, nemáme čas povídat si se svými rodiči… A jednoho dne zjistíme, že už není koho držet za ruku a komu vyprávět o svých starostech a radostech a trápíme se myšlenkami, co vše jsme tomu druhému chtěli říct a neřekli…